Jak vychovat děti tak, aby se u nich vyvinul komplex

Jak vychovat děti tak, aby se u nich vyvinul komplex méněcennosti a neustále pocit viny? Jak vychovat děti a v tomto případě, je oddělit je od sebe, ale zůstat a podporou, a přáteli, a moudří průvodci? Na jedné straně, vychovávat děti v předškolním věku, předávat jim zkušenosti a znalosti, ale umět respektovat je, vidět v nich plnohodnotné, i když zatím malé, ale ČLOVĚKA?

Nikdo říká, že růst dítěte je snadné. Ale často jsme pro výchovu dětí, ” hůl”. A pro dítě je těžké dokonce ani to, že rodiče ho do zadku, nebo ne a . Nejtěžší věc pro dítě je to, že ne vždy chápe akce pro dospělé. A ještě to, že v těch chvílích, když jsme dospělí, živější , budeme ještě nadále setrvávat na svém stanovisku, ne omluvit, ne požádat o odpuštění, a ne vysvětlit, proč tehdy se to tak, a ne jinak.

Pro výchovu dítěte, učte ho všichni, každý svůj krok, každý čin ve vztahu k němu. Proč jste tak? Proč dovolíte mu to? Proč požadujete od něj něco? Aby vykročení do dospělosti, on okamžitě začal žít v souladu se svými zájmy a se zabýval (kde najdu dievčenské postele?) komplexů a vědomím toho, proč se rodiče chovali tak, a ne jinak.

Moji rodiče mi nic vysvětlovat, proč dělají tak, jak se chovali. V důsledku toho jsem odstoupení od rodičů do 23 let, do 30 let jejich postoj ke mně. V dětství se mi zdálo, že: “Jsou chytří, všechno ví, všechno chápe. Tak u nich je to vždy všechno povedlo, tak se to vždycky všechno dělali správně a dobře. Dobře chovali a tak dále”. Postupně jsem viděla, že žádné nejsou ideální. Sami se mýlí, přitom ani neuznávají jejich chyby. A chovají se vůči mně není moc dobře. Proč jsou tak jednají? Co nutí mě cítit hloupý, neobratný, horší než ostatní, není si zaslouží něco dobrého?

Jsem strávil 7 let na to, aby si uvědomili, že nejsem horší než ostatní, jsem přišla o spoustu příležitostí, aby se váš život zajímavější, protože (dětská tabule oboustranná) si myslel, že to já nejsem hoden lepší. Jsem nedovolil, aby si i snít o lepším, vzala, co tam je.

Pocit viny a podcenili sebevědomí byly patrné z fyzického a na osobních vztazích. Byla jsem přesvědčená, že: “Chlapi, kteří se líbí mě, se na mě určitě nikdy nebude věnovat pozornost. A můj osud ty, kteří se jsem a nezbývá mi s tím jen smířit”.

Nejistota v sebe sama a nízké sebevědomí, vliv a na práci. Byla jsem přesvědčená, že: “Na dobrou práci, že mě vezmou, protože tam jsou lidé lepší (jídelní židlička), tak to nemá cenu ani se snažit”.

Představte si, jak výchovu dětí v dětství a postoje rodičů k nám vytváří náš postoj k sobě, důsledkem čeho je zvyklost celý náš další život! My sami si na sebe nehodný lepší a není se necháme vzít to nejlepší. Když jsem to všechno zjistila, že můj život se stal , jsem cítila, že všechno v mých rukou. Že všechno závisí na mě, a život se najednou stal se více zajímavější.

Aby mé dítě nemuselo tak trápit, aby dcera žila život naplno vždy, nejprve s námi, pak se sám, snažím se vysvětlit jí všechny své činy, všechny jeho slova. To není jen jí na prospěch, ale také mi v první řadě. Protože, své činy, své myšlenky, jsme jejich. Probuďme se novým způsobem, vidět své chyby a jejich.